Každý má svá strašidla pod postelí a kdo tvrdí, že ne, tak je lhář. Já se svými strašidly a stvůrami přátelím. Ne vždy je to, ale dobře. Kdo by se chtěl přátelit se vými obavami, strachy se svými nedostatky?

Většina lidí se jich chce spíš zbavit. Ale ne já, jsou mojí součástí a já jejich. Dokud zůstanou doma nevadí mi a klidně se s nimi i bavím, promlouvám a radím se, ale jakmile mě jdou někam doprovodit už je to horší. Slabá sebedůvěra, nemotornost, plácnutí úplné blbosti - za to můžou ony. Ale co bych bez nich dělala? Rádoby dokonalé lidi nemá nikdo rád.

Nemusíte mít své příšery rádi, nemusíte se s nimi přátelit a už vůbec je poslouchat. Je to risk, jednou se jim neubráníte a sežerou vás. A je dost nelehké se z jejich žaludků dostat zpátky na světlo. Nebojte se svých strašidel pod postelí ikdyž vám ubližují, když je přestanete krmit, tak se jednoho dne rozhodnout jít jinam.